Současná hospodářská a finanční krize v Evropské unii urychlila potřebné hluboké změny. Její dopady jsou zcela zřejmé při pohledu na právě probíhající restrukturalizaci ekonomik jednotlivých členských států. Tento proces je nepříjemný, politicky náročný a sociálně problematický, ale je nezbytný k vytvoření základů pro budoucí růst a konkurenceschopnost, které budou inteligentní, dlouhodobě udržitelné a budou zahrnovat veškerou populaci. Aby Evropská unie mohla pokračovat v nezbytných reformách, musí být schopna jednoznačně prokázat, že její politiky fungují, že postupně přinášejí výsledky a že budou prováděny spravedlivě z hlediska dopadu na naše společnosti. Náprava celé řady problémů z minulosti a zajištění udržitelnějšího rozvoje pro Evropskou unii v budoucnu jsou společnou odpovědností všech členských států a orgánů. Evropská unie si je vědoma, že naše ekonomiky jsou velmi provázané, a proto se v současné době věnuje transformaci svých ekonomických záležitostí s cílem dosáhnout lepší akceschopnosti v reakci na všechny současné a budoucí výzvy. Tato roční analýza růstu zahajuje nová evropská pravidla pro tento rok a stanoví, jak je možno této společné odpovědnosti využít k uskutečnění změny v celé Evropské unii. Pokládají se tak základy pro návrat k růstu a vytváření pracovních míst. Hospodářská situace v Evropské unii zůstávala v loňském roce i nadále velmi nestabilní. Za celý rok se nyní očekává snížení hrubého domácího produktu v rámci celé Evropské unie. Potrvá samozřejmě nějaký čas, než se dostaví dlouhodobě udržitelné oživení. Po několika letech slabého růstu jsme zaznamenali závažné sociální důsledky krize. Sociální systémy nejprve zmírnily některé účinky krize, ale nyní je její dopad cítit téměř ve všech oblastech. Nezaměstnanost se výrazně zvýšila a chudoba je na vzestupu. Tyto problémy jsou viditelné především v eurozóně, ale týkají se v každém případě i zemí mimo ni. Délka hospodářské krize členským státům výrazně zkomplikovala důraznější plnění cílů v oblasti zaměstnanosti, výzkumu a vývoje, klimatu, energetiky, vzdělávání a boje proti chudobě a Evropa v této chvíli celkově zaostává za svými cíli. Je ale zapotřebí pokroku ve všech těchto oblastech, abychom se přiblížili inteligentnímu a udržitelnému evropskému hospodářství podporujícímu začlenění. I když se problémy jednotlivých zemí značně liší, vyhlídky na pomalé oživení zhoršují situaci pro Evropskou unii jako celek. Výše dluhů, které nashromáždili veřejní a soukromí aktéři, omezuje prostor pro nové činnosti a investice. Nástroje fiskální a měnové politiky byly ve velké míře již nasazeny a prostor pro manévrování je značně omezený. Strukturální reformy jsou nezbytné pro obnovení konkurenceschopnosti Evropy, ale je často složité taková rozhodnutí přijmout. Velmi důležité pro udržení dynamiky reforem budou jasně stanovené cíle současné politiky a náležité zohlednění otázek spravedlnosti, pokud jde o dopady reforem na společnost. Krátkodobá perspektiva je stále nejistá, ale ve hře jsou také příznivější trendy. Makroekonomická nerovnováha, která se nashromáždila za dlouhou dobu, se nyní upravuje a v některých částech Evropy se obnovuje konkurenceschopnost, přestože je před námi ještě dlouhá cesta k odstranění rozdílů ve výkonnosti. Pokrok lze vykázat v oblasti sjednocení veřejných financí a byly podniknuty důležité kroky ke snížení napětí na finančních trzích. Je důležité, že u těch zemí, které se pustily do hlubokých reforem, se objevují první náznaky toho, že tyto reformy přinášejí své ovoce. V několika členských státech se snižuje zadluženost ve veřejném i soukromém sektoru a v některých zemích, které dříve čelily velkým schodkům obchodní bilance, dochází k nárůstu vývozu. V loňském roce již bylo na úrovni Evropské unie učiněno mnoho, aby se přerušil začarovaný kruh související s nedostatky našich finančních systémů, napětím na trhu se státními dluhopisy a slabým hospodářským růstem. Cílem je vytvořit podmínky pro udržitelnou obnovu. Zřízení mechanismu stability poskytuje spolehlivou ochrannou síť a pomoc zemím eurozóny, které mají omezený přístup k financování. Přijetí nových opatření pro růst a zaměstnanost by mělo povzbudit úsilí zákonodárců a správních orgánů Evropské unie na všech úrovních a přimět je k mobilizaci všech prorůstových nástrojů, které mají k dispozici, počínaje provedením aktů jednotného trhu až po cílenější využívání strukturálních fondů Evropské unie. Komise v poslední době navrhla strategii na zlepšení fungování trhů s energiemi a také opatření na posílení průmyslové politiky. Evropská centrální banka podnikla celou řadu důležitých kroků k zajištění finanční stability v eurozóně. Předmětem diskusí jsou další klíčová rozhodnutí, která ovlivní budoucnost Evropy. Musíme najít celkovou dohodu o víceletém financování Evropské unie na období příštích 8 let. To bude mít zásadní význam pro obnovu růstu a konkurenceschopnosti v Evropě a pro dosažení cílů strategie Evropa 2020. Uvažuje se o významných opatřeních k posílení hospodářské a měnové unie. Souběžně s touto analýzou Evropská komise předkládá plán pro vytvoření skutečné hospodářské a měnové unie. Těmito otázkami se bude samozřejmě zabývat také Evropská rada. Roční doporučení pro jednotlivé země by měla být základem pro opatření jednotlivých členských států. Provádění je předmětem pokračujícího dialogu mezi členskými státy a Evropskou komisí, přičemž pokrok bude posouzen v příštím roce. Jak ukázala zpráva Evropského parlamentu, monitorování na úrovni Evropské unie hraje významnou roli při koordinaci a doplnění úsilí jednotlivých členských států. Cílem této roční analýzy růstu je stanovit hospodářské a sociální priority pro Evropskou unii v letošním roce a zároveň členským státům a orgánům Evropské unie poskytnout obecné pokyny pro provádění jejich politik. Touto analýzou se zahajuje třetí etapa pro koordinaci politik, jejímž prostřednictvím jsou v prvním pololetí každého roku společně na úrovni Evropské unie hodnoceny vnitrostátní výsledky a priority. Evropská rada vydá v letošním roce pokyny a členské státy budou muset předložit aktualizované národní programy, na základě kterých Evropská komise předloží svá doporučení pro jednotlivé země. Z krátkodobého hlediska je zapotřebí zejména obnovit důvěru a stabilizovat hospodářskou a finanční situaci. Pak přichází na řadu provádění strukturálních reforem, které s sebou ponesou tvorbu nových pracovních míst a umožní transformaci hospodářství ve střednědobém horizontu. Tato úprava si vyžádá nějaký čas, a proto je potřeba jednat již v současné době. Na základě pozitivních znamení, že započaté reformy již mají určitý praktický dopad, se Evropská komise domnívá, že priority stanovené v loňském roce jsou do značné míry stále platné a že úsilí na vnitrostátní úrovni i na úrovni celé Evropské unie by se v letošním roce mělo soustředit na 5 priorit, mezi které patří obnova běžných úvěrových podmínek pro hospodářství, podpora růstu a konkurenceschopnosti pro dnešek i budoucnost, řešení nezaměstnanosti a sociálních dopadů krize a modernizace veřejné správy. Musí nutně dojít k nápravě veřejných financí, aby bylo možné zachovat systémy sociálního zabezpečení a veřejné služby, omezit náklady pro stát a jiné veřejné orgány spojené s refinancováním a zabránit nepříznivým vedlejším účinkům na celé hospodářství, včetně možného šíření nákazy na ostatní země. Demografický vývoj bude také nadále zesilovat tlak na výdaje spojené se stárnutím obyvatelstva. Zvláštní pozornost je nutno věnovat fiskální politice v eurozóně, v rámci které je dopad neudržitelnosti vnitrostátních fiskálních politik na další členské státy mnohem silnější než jinde. Celkový trend fiskální konsolidace v současnosti naznačuje, že se dosahuje pokroku. Schodky veřejných financí v eurozóně by měly podle očekávání v průměru poklesnout z hodnoty něco přes 6 procent hrubého domácího produktu v roce 2010 na hodnotu mírně vyšší než 3 procenta hrubého domácího produktu 2014. Očekává se, že veřejný dluh v eurozóně dosáhne v příštím roce svého vrcholu a v roce 2014 tomu tak bude v rámci celé Evropské unie. Poté by měl v poměrném vyjádření vůči hrubému domácímu produktu začít klesat. Fiskální sjednocení může mít negativní dopad na růst v krátkodobém horizontu. Tento dopad je pravděpodobně větší během finančních krizí, kdy i ostatní aktéři v rámci hospodářství čelí obtížným podmínkám financování. To však není jediným faktorem, který je pro růst relevantní. V závislosti na rozhodnutích ohledně složení úprav se bude lišit multiplikační účinek fiskální politiky. Zkušenost například ukázala, že v zemích s relativně velkým podílem veřejných výdajů na hrubý domácí produkt a poměrně vysokými daňovými sazbami, má fiskální sjednocení, kterého je dosaženo prostřednictvím snížení výdajů a nikoli díky dalšímu nárůstu daňových příjmů, příznivější dopad na růst v dlouhodobém měřítku. V posledních 5 letech bylo fiskální konsolidace dosaženo pomocí opatření jak na straně výdajů, tak příjmů. Oba druhy opatření byly realizovány ve srovnatelné intenzitě. Výdaje se podle prognózy snížily o 2 procentní body hrubého domácího produktu a příjmy vzrostly o 1,3 desetiny procenta. Alternativní scénář spočívající v odložení fiskální úpravy by navíc byl mnohem nákladnější. Některé členské státy nejsou schopny financovat své potřeby na trzích nebo se jen obtížně snaží omezit zvětšující se rozpětí mezi nákupní a prodejní cenou jejich dluhopisů, ke kterému dochází kvůli pochybnostem o udržitelnosti jejich veřejných financí. K obnovení důvěry investorů, snížení nákladů na splácení dluhu a vytvoření manévrovacího prostoru pro fiskální politiku je v dotyčných zemích zapotřebí odhodlaného úsilí v patřičném tempu, aby se veřejné finance dostaly do udržitelné polohy. Negativní dopad na růst lze zmírnit za předpokladu, že se podaří kvalitně navrhnout fiskální úpravy. Obnovení fiskální udržitelnosti bude přínosem pro veřejné i soukromé subjekty v těchto zemích a přispěje k celkové finanční stabilitě Evropské unie. Každý členský stát je v jiné finanční a ekonomické situaci a to je důvod, proč se Komise zasazuje o to, aby každá země vynaložila různé úsilí na fiskální konsolidace, které bude pro ni vhodné. Tyto strategie by se měly zaměřit na pokrok, jehož bylo dosaženo spíše ve strukturálním, než čistě nominálním vyjádření, a měly by zahrnovat takové složení úprav, které budou podporovat i růst sociální spravedlnosti. Takový diferencovaný přístup rovněž pomáhá upravit nerovnováhu běžných účtů. Pakt o stabilitě a růstu poskytuje vhodný rámec pro flexibilní a efektivní fiskální úpravy. Fiskální cíle jsou uváděny v nominálním vyjádření, které se pak nejvíce vyskytuje v titulcích médií. Pakt ale klade důraz na základní rozpočtové pozice, a proto na konsolidační úsilí doporučené Radou se nahlíží ve strukturálním vyjádření. Obdobně platí, že pokud jsou tyto podmínky splněny, může členský stát dostat k nápravě nadměrného schodku více času, jestliže mu v dosažení dohodnutého cíle zabránila neočekávaně špatná hospodářská situace. Například v loňském roce byly lhůty, které Španělsko a Portugalsko dostaly k tomu, aby uvedly své schodky veřejných financí zpět pod 3 procenta hrubého domácího produktu, za účelem dosažení tohoto cíle prodlouženy o 1 rok. Jakmile budou nadměrné schodky opraveny, členské státy by měly dosáhnout svých střednědobých rozpočtových cílů, které zajistí, že jejich veřejné finance neopustí udržitelnou úroveň. U těch členských států, které ztratily přístup na trh pro refinancování svého dluhu, je zapotřebí rychlého tempa fiskální úpravy, aby se naléhavě obnovila důvěra investorů. Soustředěné úsilí, dohodnuté v rámci ekonomických ozdravných programů, rovněž usnadní nezbytnou opravu makroekonomické nerovnováhy. V případě členských států s větším manévrovacím prostorem fiskální politiky mohou v souladu s Paktem hrát plnou roli automatické stabilizátory. Tempo konsolidace může podporovat růst, ale členské státy by neměly zapomínat na možná fiskální rizika plynoucí z opožděné konsolidace, a to vzhledem k problémům spojeným s vysokou úrovní dluhu, vyhlídce na stárnutí obyvatelstva a poměrně nízkému růstovému potenciálu v některých zemích a také vzhledem k negativním důsledkům, které by vyvolala změna nálady na trzích. Komise bude nadále velmi pozorně sledovat vývoj reálné ekonomiky. Zejména v nadcházejících zimních prognózách Komise, které mají být zveřejněny počátkem příštího roku, se ukáže, zda členské státy dodržují dohodnuté snižování svých strukturálních deficitů a jestli by se našlo odůvodnění úpravy lhůt pro opravu nadměrných schodků při plném respektování ducha a litery Paktu o stabilitě a růstu. Obnovení zdravých veřejných financí je dlouhodobý proces. Důrazná pravidla správy ze strany Evropské unie a vnitrostátní fiskální rámce, jak je předpokládá legislativa Evropské unie, přispějí k tomu, že toto úsilí bude mít dlouhodobě pevné základy. Tato pravidla zahrnují stanovení numerických fiskálních pravidel, možnost obrátit se na nezávislé finanční instituce, střednědobé plánování a mnohostranné sledování pokroku. Na výdajové straně státních rozpočtů je nezbytné se zaměřit na celkovou efektivnost a účelnost výdajů. Vzhledem k tomu, že se situace v jednotlivých zemích liší, Komise doporučila selektivní přístup k plánovaným škrtům tak, aby se zachovaly potenciál pro budoucí růst a klíčové sociální záchranné sítě.